Užili si ji mimo jiné také obyvatelé Domova pro osoby se zdravotním postižením Pata Hazlov. Hlavní organizátorkou byla pracovnice Romana Bartošová, jinak Romanka, jak ji láskyplně oslovují klienti. „Uděláme si každoročně průvod, postavíme májku a pak si opečeme buřtíky,“ vyjmenovala.

Hojnost jídla, pití a zábavy nechyběla ani jinde. „Těším se na čarodějnice každý rok, ale nikdy nevyhraju soutěž masek,“ poznamenala osmiletá Janička z Chebu.

Jak uvádí Wikipedie, noc z 30. dubna na 1. května byla pokládána za magickou. Říká se jí Filipojakubská nebo Valpuržina. Lidé věřili, že tuto noc se čarodějnice slétají na čarodějnický sabat. Lidé také věřili například v otevírání různých jeskyní a podzemních slují, ve kterých se daly nalézt poklady. Na ochranu před čarodějnicemi (původně před zlými duchy a démony obecně, čarodějnice jsou až výsledkem inkvizičních procesů) se na vyvýšených místech zapalovaly ohně. Postupem času se z těchto ohňů stávalo pálení čarodějnic. Zapalovala se smolná košťata a vyhazovala se do výšky. Popel z těchto ohňů měl mít zvláštní moc pro zvýšení úrody.